Při výrobě elektrické energie, při vytápění budov, při výrobě cementu a skla a v mnoha dalších průmyslových aplikacích produkují potřebnou tepelnou energii kotelny. S palivy, jako jsou uhlí, olej nebo plyn, jste schopni vyrobit velké množství energie s dobrým stupněm účinnosti. Jelikož se při výrobě tepla používá velké množství paliva a spalováním vzniká velké množství spalin, záleží při seřizování kotlů na vysokém stupni účinnosti při co možná nejnižších emisích – zvláště, když zákonné limity pro vypouštění škodlivých látek, jako jsou NOx, CO a CO₂, jsou stále přísnější. Z tohoto důvodu se při uvádění do provozu, při údržbě kotlů a hořáků a stejně tak, při oficiálních měřeních, zjišťují hodnoty emisí. Pomocí těchto údajů lze kompletně posoudit hospodárnost zařízení a seřízení hořáku. Aby bylo možné optimalizovat efektivitu kotelny a přizpůsobit emise zákonem stanoveným požadavkům, je důležité znát základní principy spalovacího procesu a pochopit vliv jednotlivých měřených a regulovaných veličin na výkon a vypouštění škodlivých látek do ovzduší.

V kotlových systémech se pro výrobu tepla spaluje uhlík nebo sloučeniny uhlovodíku spolu s kyslíkem ze vzduchu. Spalování se odehrává v uzavřené spalovací komoře. Pomocí výměníku tepla se vznikající tepelná energie předává teplonosnému médiu a je odváděna na své místo určení. Pevná paliva se spalují na pevném roštu, na fluidní vrstvě nebo ve vířivém prostoru, kapalná paliva jsou rozprašována přes hořák v podobě mlhy do spalovací komory a plynná paliva se mísí již v hořáku se spalovaným vzduchem.